SYNDROM VYHOŘENÍ

Psychologové tvrdí, že syndrom vyhoření během kariéry postihne asi čtvrtinu populace. Nejedná se o rozmar lidí, kteří již nechtějí podávat požadované výkony, ale o vážný stav, jehož dopady na životy jedinců, jejich rodin nebo profitabilitu zaměstnavatelů nelze přehlížet.

Co je syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření (SV) vzniká důsledkem působení chronického stresu, který má vliv na výkonost a fyzické i psychické vyčerpání. Od deprese nebo úzkostí se SV odlišuje právě příčinou vzniku. Velice úzce souvisí s pracovním, sportovním nebo jiným fyzickým nasazením.

Mezi hlavní chronické stresory patří např. zvýšené a dlouhodobé pracovní vypětí nebo vysoká zodpovědnost na vyšších postech. Můžeme se s vyhořelými setkat i v pomáhajících profesích, protože práce s lidmi je všeobecně náročná. Často pracujeme pro ostatní, vydáváme spoustu energie, ale zapomínáme na sebe.

Před vznikem syndromu vyhoření můžeme pozorovat nadprůměrné nasazení, a to hned z různých důvodů. Člověk mívá plno očekávání, ideálů, hýří optimismem, což paradoxně může způsobit to, že přeceňuje své síly. Problém nastává v momentě, kdy člověk začne ignorovat signály těla, které si říká o chvíli klidu a odpočinku, o pravidelnou stravu a dostatečný spánek.

Vznik syndromu vyhoření výrazně podporují některé osobnostní tendence, jako je perfekcionismus, workoholismus, nízké sebevědomí, neschopnost odmítat úkoly neboli neschopnost říkat NE. Můžeme mít problém s delegováním práce, špatný time-management nebo nezpracované těžké životní události.

Jaký má psychika vliv na vznik syndromu vyhoření

Tělo je velmi inteligentní systém, který se vyvíjel několik milionů let a stále směřuje svými mechanismy ke zdraví a k životu. Tedy pokud tělo posloucháme. Hlavní potíž je v tom, že tělo zpravidla podléhá psychice, a ta může být naopak velmi zrádná. Psychika vychází ze zkušeností, které mohou vědomě či nevědomě pohánět naši motivaci. Někdo se na nás zamračí a naše vzpomínky v nás otevřou zkušenost, která nás dohání k perfekcionismu apod. Psychika je problém v momentě, kdy pro dosažení cílů a ideálů ignoruje jasné signály potřeb těla.

Příznaky syndromu vyhoření, aneb když krátký odpočinek nestačí

Vyhoření je syndromem proto, že u klientů můžeme pozorovat několik příznaků najednou. Postihuje všechny bio-psycho-sociální roviny, tj. emoce, postoje (psychologická rovina), tělesné příznaky (biologická rovina) i mezilidské vztahy (sociální rovina). Významně snižuje kvalitu života, mnohdy jsou dotčení rodinní příslušníci, kolegové, podřízení i klienti. Díky berličkám, o které se často vyhořelý člověk opírá, mohou vzniknout i problémy s nadužíváním různého druhu (cigarety, alkohol, léky na spaní, na uklidnění).

Tělo se často ozývá bolestí svalů, zad (lékaři přesto neshledávají žádné důvody), nespavostí, špatným zažíváním, různým napětím, kožními chorobami, astmatem, bolestmi hlavy, bolestmi u srdce (vše musí být řádně lékařsky vyšetřeno). Mezi psychické příznaky patří ztráta motivace, vyčerpání, nedostatek energie, výpadky paměti, neschopnost soustředit se, úzkosti, pesimismus, apatie, napětí, pocity viny, bezradnost a obavy, jak situaci vyřešit. Je zde typická zvýšená podrážděnost, která často pramení z pocitu neúspěšnosti a rostoucího pocitu, že nejsme schopni dělat věci efektivně. V nejhorším případě to může zničit rodinné vztahy nebo kariéru. Přitom si málo kdo uvědomuje, že příčinou je tělo, které se může nacházet na hranici fyzického i psychického přetížení.

Jak syndrom vyhoření ovlivňuje situaci v rodině

Syndrom vyhoření může mít na fungování rodiny poměrně výrazné a dlouhodobé dopady. Člověk trpící vyhořením bývá vyčerpaný, podrážděný a nemá kapacitu být emočně přítomen pro své blízké. Může dojít ke zvýšené míře konfliktů nebo naopak k uzavření do sebe. Člověk je natolik vyčerpaný, že raději volí samotu, čímž se partnerské vztahy oslabují.

Vyhořelý rodič může být podrážděný a méně tolerantní k běžným dětským projevům. Děti si mohou vzít neadekvátní reakce rodiče osobně a může to mít vliv na jejich sebevědomí. Později se může rozvinout vyšší přísnost na sebe, vyšší nejistota a sebekontrola, nebo naopak apatie a ztráta motivace.

Rodina je systém, ve kterém se členové rodiny vzájemně ovlivňují. Ostatní členové rodiny, často partner nebo starší děti, přebírají větší díl zodpovědnosti, což může vést k přetížení i u nich. Dlouhodobé vyhoření jednoho člena tak může vést ke zhoršení psychické pohody ostatních a zhoršení celkové atmosféry v rodině.

Rodina často funguje jako první „nárazník“, na který syndrom vyhoření dopadá. Pokud zůstává problém dlouhodobě neřešený, může se proměnit v chronický stres celého rodinného systému. Proto je důležité nejen řešit vyhoření jednotlivce, ale můžeme pracovat i s podporou rodiny, případně zahrnout párovou nebo rodinnou terapii.

Postihuje vyhoření častěji ženy nebo muže

V poradně se setkávám s muži i ženami ve stejném poměru. Je to téma na delší diskusi. Muži jsou cílevědomější a ambicióznější, mají nároky na podávání vysokého výkonu. Na základě toho méně soucítí se sebou.

Ženy bývají citlivější a jejich citlivost způsobuje, že více cítí potřeby druhých. Více vnímají, co potřebuje rodina, kolegové, klienti apod. Dokáží rozdávat energii kolem sebe, ale sebe mívají na posledním místě. 

V obou případech se jedná o princip přepínání fyzických i duševních sil a neřešení vlastních potřeb.

Jak situaci řešit

Čím dříve rozpoznáte příznaky, tím lépe se budete moci syndromu vyhoření vyhnout. Jde totiž o plynulý, postupný a dlouhodobý proces. Každý člověk má jinak nastavenou osobnost, ale zpravidla se setkávám v poradně s osobnostmi, kteří si jsou v něčem podobní. Velmi často jsou schopní a výkonní, zároveň ohleduplní, laskaví a obětaví. Bohužel v případě SV mají pocit, že selhali a že jsou neschopní. Opak je často pravdou, neboť bývají talentovaní a mají spoustu úžasných schopností. Pouze upozaďují sebe na úkor druhých a často zapomínají na sebe a svůj život. A právě špatný přístup k sobě je nakonec dožene. Pokud máme nastavené hranice blízko svých fyzických limitů, tak nemáme prostor pro regeneraci.

Pokud již trpíte některými z příznaků, mělo by to pro vás být probuzení, které vám může pomoci sejít z nebezpečné cesty. Udělejte si čas, abyste poctivě zhodnotili množství stresu ve vašem životě a najděte způsob, jak jej snížit dříve, než bude příliš pozdě. Syndrom vyhoření není jako chřipka, nezmizí po několika dnech.

Je dobré vždy začít poctivě u sebe, zrevidovat si své přednosti a rezervy, plány a ambice, žebříček hodnot. Jakmile vidíte, že máte tendenci k některým výše uvedených způsobů chování, pracujte na nich. Navštivte psychologa, který Vám pomůže situaci řešit včas. Prevence, nebo již rozvinutý burn-out syndrom, patří do rukou odborníků, cesta ven tak bude rychlejší, efektivnější, s minimalizací nezvratných bio-psycho-sociálních dopadů.

Jak předcházet syndromu vyhoření

K prevenci považuji za důležité mít dostatek informací, což je i smyslem tohoto článku. Mezi nejdůležitější patří umění dobře si plánovat svůj čas, který prokládáme odpočinkem, meditacemi i adekvátní fyzickou aktivitou. Je důležité naučit se čas trávit příjemně, doplňovat svou energii a zbavovat se efektivně stresu. V rámci hlubší práce napomáhá rozvíjet zdravé sebevědomí a s tím související schopnost říkat NE.

Rozvíjení kvalitních mezilidských vztahů je taktéž velmi prospěšná dovednost, kterou se lze naučit, či ji zdokonalovat. A pokud mám dobrý vztah k sobě, mohu být dobrým příkladem pro své děti.

Dokázat si říct o pomoc je často prvním krokem k obnově radosti ze života

Závěrem bych chtěla zdůraznit, že syndrom vyhoření není další výzva, kterou vyhořelý člověk musí zvládnout sám. S pomocí odborníků může rychleji přenastavit programy, které ho k syndromu vyhoření dovedly, poznat sám sebe a svoje skutečné potřeby a dávno zapomenuté zdroje energie či talenty. Často je to dobrá zkušenost, která vede k zastavení se a uvědomění si, co mi v životě chybí, co mi do života přináší radost. Je to skvělá příležitost k sebepoznání a k rozvoji dovedností směřujících k úspěšnému a autentickému životu.